Stenóza páteřního kanálu

Stenóza páteřního kanálu

Stenóza páteřního kanálu, alespoň v mé praxi, není ničím výjimečným. V této knize jsem se již zmiňoval o tom, že stenóza míšního kanálu (tzn. jeho zúžení) může vyvolat závažné komplikace v průběhu takových onemocnění, jakým je například výhřez meziobratlové ploténky.

Pro lepší pochopení probíhajících procesů bychom se mohli zevrubně podívat na to, co je to stenóza a čím je nebezpečná. Stenóza je tedy vrozené nebo získané anomální zúžení průsvitu jakéhokoli dutého orgánu (jícnu, střeva, cévy aj.) nebo otvoru mezi dutinami (například při srdečních vadách). Stenóza páteřního kanálu je charakteristická jeho patologickým zúžením.

Když vezmeme v úvahu anatomické a fyziologické zvláštnosti páteřního kanálu, který je úložištěm, ale zároveň také ochranným pouzdrem pro míchu, je jasné, že i jeho nepatrné zúžení může být pro míchu fatálním. Například při rozvoji absolutní stenózy páteřního kanálu může být mícha komprimována (stlačena) společně s tepnami. To ve svém důsledku nehnutelně vede k rozvoji ischemie (z řec. ischo – „zadržuji, zastavuji“ a haima – „krev“; nedokrevnosti části těla, orgánu nebo tkáně v důsledku toho, že přívod okysličené krve k němu je oslaben nebo přerušen) těch částí míchy, kde je kvůli stlačeným cévám blokováno krevní zásobení.

Ještě na konci 19. století, přesněji v roce 1880, M. Litten poukazoval na to, že mícha je k ischemickým poruchám a nedostatku kyslíku citlivější, než jiné tkáně organizmu. A ruskému neuropatologovi, žákovi V. M. Bechtěreva a jednomu z prvních neurochirurgů L. Pussepovi se v roce 1902 podařilo při pokusech na zvířatech ukázat, že i krátkodobá ischemie míchy má za následek nekrózu (odumírání) nervových buněk v předních rozích míšních. Pokud k tomu přidáme ještě nevyhnutelné narušení likvorodynamiky a rozvoj (v důsledku stlačení obalů míchy) epiduritidy a arachnoiditidy, je zcela odůvodněné a pochopitelné, že se objeví bolestivý, kořenový a cévní syndrom (v podobě miel ischemie, radicular ischemie nebo miel radicular ischemie).

Pokud budeme vycházet z klasifikace doktora I. Stephena, kterou používá ve svých pracích většina autorů, bývá stenóza páteřního kanálu, jak jsem již zmínil, dvou typů. První typ je vrozený, nebo ho také nazývají idiopatický, tedy neodůvodněný (neznámého, nejasného původu). Druhý typ je získaný, který vznikl v důsledku degenerativně dystrofických procesů v páteři, posttraumatický nebo podmíněný jinými příčinami, které vedli ke stenóze (zúžení) páteřního kanálu. Například výhřez meziobratlové ploténky dokonce i v centrální lokalizaci a o rozměrech pouhých 6 mm v dorzálním směru v bederní části páteře se sagitálním rozměrem míšního kanálu 15 mm vede k tvorbě absolutní stenózy druhého typu (získané) a může vyvolat vážné komplikace. A při stenóze prvního typu (vrozené, viz. MR č.43), například se sagitálním rozměrem míšního kanálu v bederní části páteře 12 mm, může dokonce i tří milimetrová protruze meziobratlové ploténky vést k rozvoji slabosti v nohou, svalové atrofii, nebo jak popisoval takové stavy Dejerine ještě v roce 1911 „přerušovaná kulhavost spinálního původu“.

Pro lepší pochopení toho, co může představovat stenóza páteřního kanálu, se podíváme na vizuální porovnání snímků magnetické rezonance.

Připomínám, že normální sagitální rozměr páteřního kanálu v bederní části páteře musí být minimálně 15 mm; od 15 mm do 11 mm mluvíme o relativní stenóze, pokud je to méně než 10 mm, jedná se o absolutní stenózu.

Stenóza páteřního kanálu

MR č.42 – snímek zachycuje stav „normy“. Uvádíme ho pro další porovnání se snímky bederní části páteře.
Na MR č.43 je vidět bederní část páteře s vrozenou absolutní stenózou (prvního typu) páteřního kanálu.
Na MR č.44 je vidět bederní část páteře se získanou absolutní stenózou (druhého typu) páteřního kanálu.

Pokud si důkladně prohlédnete snímek MR č.44, uvidíte, jak může „obyčejný“ degenerativně dystrofický proces vést k rozvoji absolutní stenózy (druhého typu), kdy kostní výrůstky a retrolistéza (posun obratle směrem dozadu) těla L5 bederního obratle zcela utlačují míšní kanál na úrovni L2 – L3 a L4 – L5. Potom je zcela přirozené, že takový pacient trpí vážnými problémy s dolními končetinami (paraplegii – ochrnutím obou nohou) a narušením funkce pánevních orgánů. Jediné, co ještě může nemocnému v tomto případě pomoci, je chirurgická operace, tedy dekomprese páteřního kanálu. Mimochodem první podobná operace, tak zvaná dekompresní laminektomie v bederní části páteře, byla provedena v roce 1900 u pacienta s podobnými poruchami. Opět jsme u toho samého. Je lepší nedovolit, aby se nemoc takto rozvinula, aby potom nebylo příliš pozdě a mohli jsme se vyhnout chirurgickému zásahu. Existuje pro to takové rčení: „Jistě není moudrý ten, kdo si pro sebe nevezme z vědy poučení.“

S použitím materiálů z knihy Osteochondróza pro profesionálního pacienta od prof. I.M.Danilova - autora metody vertebrorevitologie.